Malomocní poutníci

Úvod

Tato dramatická inscenační hra pracuje se silným tématem – ztrátou schopností, závislostí na ostatních a nevyhnutelností smrti. Skupina hráčů představuje poutníky, kteří trpí různými postiženími. Společně se vydávají na cestu za zázračným pramenem, který jim může vrátit zdraví. Jenže po cestě se jejich postižení zhoršují a Smrtka je jim stále v patách…

Hra je hlubokým zážitkem, který vede k empatii, spolupráci a uvědomění si hodnoty zdraví i vzájemné pomoci.

Účel hry

Cílem není soutěž, ale prožitek a spolupráce v náročné situaci.
Účastníci se ocitají v roli lidí, kteří postupně přicházejí o své schopnosti, a musí se spoléhat jeden na druhého.
Hra rozvíjí schopnost empatie, komunikace beze slov, důvěry i solidarity.
Zároveň otevírá silné morální a sociální téma – jak se cítí lidé, kteří jsou „jiní“ nebo znevýhodnění.

Příprava

1. Připrav tři klobouky (nebo misky) s lístky označujícími postižení:
   • Pravá ruka, Levá ruka, Pravá noha, Levá noha, Zrak.
     V každém klobouku musí být přibližně stejný počet lístků, celkem minimálně tolik, kolik je hráčů.
2. Připrav provázky nebo šátky pro přivázání rukou/nohou a šátky na zavázání očí.
3. Vyber vhodnou trasu – lesní cestu nebo louku.
4. Jeden vedoucí se převlékne za Smrtku (tmavý plášť, kosa z klacku nebo kartonu).
   Další vedoucí bude stát na trase s klobouky a předávat nová postižení.
5. Doporučuje se hrát za šera nebo večer, pro zvýšení atmosféry.

Pravidla hry

1. Skupina vyráží na cestu, kde si každý hráč losuje první postižení z prvního klobouku.
   • Ztráta ruky = přivázaná ruka k tělu (lze říct i že ji nesmí používat, ale je těžké si to pamatovat, proto ji alespoň označit třeba krepákem).
   • Ztráta nohy = noha pokrčená v koleni a svázaná (lze říct i že ji nesmí používat, ale je těžké si to pamatovat, proto ji alespoň označit třeba krepákem).
   • Ztráta zraku = zavázané oči šátkem.
2. Vedoucí nic nevysvětluje – hráči netuší, co je čeká dál.
3. Po krátkém úseku (cca 50 metrů) se za nimi vydává Smrtka.
   • Smrtka se pohybuje pomalu, nikoho cíleně nechytá, jen „postupuje“.
   • Dotkne-li se hráče, znamená to jeho „smrt“ – musí zůstat stát mimo hru.
4. Po dalším úseku (cca 100 metrů) skupina narazí na dalšího vedoucího – každý si losuje další postižení (z druhého klobouku), které se přičítá k předchozímu.
   • Pokud si vylosuje postižení, co už má, nic se nemění.
   • Pokud si vylosuje nové postižení, uděláme to stejně jako v bodu 1.
5. Hra pokračuje ještě o kousek dál (cca 100 metrů, ale záleží na zdatnosti skupiny), kde následuje třetí klobouk a třetí losování.
   • Zajisti, aby alespoň několik hráčů zůstalo vidoucích (cca 1 vidoucí na 6–7 nevidomých) – lze to udělat tak, že se do klobouků dá „Ztráta zraku“ podle výpočtu:
     • Počet dětí / 6 = počet dětí bez šátku (zaokrouhleně na celé číslo)
     • Počet dětí – počet dětí se šátkem = počet „Zrak“ kartiček
     • Příklad pro 25 dětí:
       • 25 dětí ve skupině / 6 = 4 (budou vidět celou dobu) – pro těžší variantu můžete dělit 7 nebo 8 namísto 6
       • 25 – 4 = 21 „Zrak“ kartiček
6. Na konci cesty čeká „pramen živé vody“, u kterého si hráči symbolicky „umyjí ruce a oči“ a znovu nabývají zdraví.

Metodické poznámky

• Hru je potřeba dobře připravit a sehrát s důrazem na atmosféru, nikoli na výkon.
• Nikdy neříkej dopředu, že se budou postižení přidávat! Efekt překvapení je zásadní.
• Dbej na bezpečnost – nevybírej těžký terén, noční variantu hraj pouze s vedoucími poblíž.
• Smrtka by měla působit vážně, ne groteskně. Její role je spíš symbolická.
• Po hře bezpodmínečně zařaď reflexi – pro většinu účastníků je zážitek velmi silný.

Reflexe po hře

Po návratu do tábora nebo k ohni nechej skupinu chvíli v tichu. Poté můžeš vést reflexi například těmito otázkami:

• „Jaké to bylo, když jste přicházeli o další schopnosti?“
• „Co vám pomáhalo, když jste byli bezmocní?“
• „Kdo byl pro vás oporou?“
• „Jak se měnil způsob vaší komunikace, když jste nemohli mluvit, vidět nebo se hýbat?“
• „Jaké to bylo, když někdo zemřel?“
• „V čem vám tahle zkušenost připomněla reálný život?“
• „Co znamená mít ‚živou vodu‘ ve svém životě?“

🪞 Reflexi uzavři pozitivně – poděkuj skupině, že do hry vstoupila naplno, a zdůrazni, že skutečná síla byla ve spolupráci a ohleduplnosti.